Pastýřův deník Note · Světová kořist

A to říkali: „Nemoyi, to je špatný nápad.“ Ha! S tím se můžou jít vycpat – přestěhovat se ze Svartrau do hor bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal. Pravda, musel jsem prodat dům a tahle chajda, kterou jsem si koupil místo něj, je mnohem, mnohem menší a neskýtá takové pohodlí. Ale můžu si teď žít, jak chci, aniž by zvídaví sousedi strkali nos do mých věcí. A pořídil jsem si pěkné stádečko ovcí. Naučit se o ně starat nemůže být tak těžké.

(...)

Pást ovce je těžké. A ten puch! Na ten si nezvyknu. Ale aspoň mě tady nikdo neotravuje. A není nic lepšího než si po celodenní dřině sednout, zapálit si lulku a kochat se pohledem z okna na údolí. Je velkolepé.

(...)

Ztratilo se mi pár ovcí. V noci jsem zvenčí slyšel nějaké zvláštní zvuky, jako by se tu někdo ochomýtal a brebentil. Přiznávám, že jsem se bál podívat. A když jsem ráno počítal stádo, opravdu – čtyři chyběly! Že by vlci?

(...)

Včera v noci jsem byl na hlídce. A viděl jsem... něco. Nějaké malé postavy, které chodily mezi mými ovcemi. Sebraly pár zvířat a zmizely. Ale ještě než se vytratili, jeden z těch tvorů se podíval přímo na mě. Ve svitu měsíce jsem viděl zářit velké oči. A myslím, že se ten tvor chichotal. Možná bych měl odejít dřív, než si odnesou i mě.

(...)

Občas je potřeba denního světla, aby nám došlo, jak jsme hloupí, když se necháme vést strachem. Nikam nejdu – tohle je teď můj domov. A jsou to kurva moje ovce. Nezvykal jsem si na ten smrad pro nic za nic! Takže... až ti malí tvorové přijdou příště, budu připraven. Mám svou sekeru a můžu zapálit velký oheň, abych je vystrašil. Budou litovat dne, kdy se rozhodli obtěžovat mě a to, co mi patří!