Vojákův žaludek, 3. část Kniha · Příběhy postav

Samozřejmě mluvím o pravidelném vojsku a dlouhých vojenských taženích. V dnešních dobách drobných potyček se válečník často musí o zásoby starat sám. Během služby v družině kňaze Boarescu jsem například nikdy nevěděl, kdy budu muset bojovat – převážně proti lidem, kteří se snažili ovládnout stříbrné doly v údolí Sangora –, pročež jsem musel být vždy připraven. Kapsy jsem míval plné něčeho, co bych mohl rychle sníst, kdykoliv se k tomu naskytla chvíle. Skývu chleba, pár palačinek, jedno dvě jablka – nezaberou příliš místa ani nevyžadují velké přípravy, ale věř mi: když se náhle ocitneš ve vřavě a ještě jsi ani nesnídal, budeš rád, že je máš!