Alchymistické zápisky Papír · Dokumenty k úkolům

Strana 1 z 2

Silasovy zápisky

Strana 2 z 2

Zpracovávati slámu a jíl tuze snadné bylo, leč šlachy či kost vyměniti ukázalo se býti mnohem obtížnějším. Největším mým dosavadním úspěchem bylo oživení kapsáře mladého, an byl oběšen den předtím a tělo jehož stále svírala ztuhlost posmrtná. Do srdce jeho vložil jsem sílu duševní ptáka třepotavého, a by nohy jeho urychlil, obětoval jsem zajíce malého. K údivu mému chodil – třebaže toporně – tři dny, načež se zhroutil vinou záchvatu křeče. I tak jest to byl výsledek mnohem lepší než v případě oné kostry staré, již vykopal jsem týden nazpět.

Dva závěry z toho vyvozuji:

Prvně, čím mrtvola čerstvější, tím pravděpodobnost vyšší, že nápisy mé účinku nabydou.

Zadruhé, jest kupodivu snazší neživé oživiti, kupříkladu panáka slaměného, než pohyb z mrtvoly lidské vyrvati. Tělo snad se k duši upíná, jež v něm kdysi prodlévala, a tudíž duchu cizímu se brání?

K přemítání dalšímu mne to nutí: může podoba vzkříšení nejsilnější spočívati v připoutání duše k tělu jejímu vlastnímu v okamžiku smrti samotné? Zajímavá toť myšlenka... leč jaký účel mělo by zabíti člověka pouze s cílem oživiti ho o dech později?

Nic naplat. Příště pokusím se na zvířatech pracovati – a posléze snad na almužníkovi, pro nějž nikdo truchliti nebude.

V posledku domnívám se, že shromáždil jsem vědomosti dostatečné k tomu, bych řádné pojednání sepisovati počal, namísto roztroušených zápisků těchto, jež vždy někam založiti se mi zdaří.