Neodeslaný dopis Note · Světová kořist

Drahý Vincente,

Nevím, jestli se k tobě tenhle dopis někdy dostane – říká se, že údolí Sangora je odříznuté od okolního světa. Ale kdo ví, třeba si tato zpráva nějakým způsobem najde cestu k Budovi, mému nejdražšímu bratranci.

A teď k současným záležitostem. Taková hanba – já, Bartoloměj Mavrogheni, jsem byl nucen uprchnout ze země svých předků. Ale co jsem mohl dělat? Naše území ovládly stvůry, které si říkají „vrakhirové“. Jsou jako ty krvežíznivé zrůdy, o kterých nám vyprávěla příběhy tetička Flora. Já vím, těžko se tomu věří, ale je to pravda. Jsou úplně jiní než moji minulí soupeři – není dost dobře možné se jich zbavit mečem ani úlisnými politickými tahy. Potřebuji čas, potřebuji spojence. V Maragiru je nenajdu, o tom není pochyb. Jeden z těch vrakhirů jménem Ambrus většinu ostatních šlechticů zabil a zabral si panství, které kdysi patřilo mně.

A tak jsem uprchl. Našel jsem si v lese jeskyni. Není to zrovna pohodlné místo ke spaní, ale alespoň mám kde složit hlavu a vymýšlet plány. Získám svůj domov zpět. A Ambrusovu hlavu narazím na kůl!

Zítra se během dne vrátím do Maragiru – samozřejmě v přestrojení. Vesničané mě nepoznají. Koneckonců, když jsem považoval za nutné k nim promluvit, většinou se dívali na špičky svých bot!

Pokud tento dopis dostaneš, pošli pomoc. A modli se k bohu, ať přežiju dost dlouho na to, abych tě ještě někdy uviděl.

Tvůj

Bartoloměj