Arimaspové a jejich tajemství Kniha · Sběratelné kusy

Ti, kteří zkoumají Arimaspy, znají pravý pocit marnosti. Spisovatelé, kteří se o nich zmiňují – a že jich je poskrovnu –, podle všeho mluví v hádankách, které byly pokřiveny a špatně přeloženy. Dovolte tedy, abych vrhl trochu světla na něco, co se stalo bludištěm plným zmatku.

Hérodotos je nazývá „jednookými“, ale to není třeba brát doslovně. Znamenalo to, že se na svět nedívali „dvěma očima“, totiž že ho neviděli rozdělený na nekonečnou dvojakost jako my ostatní – na dobro a zlo, světlo a tmu, teplo a chlad – nýbrž ho vnímali jako jeden celek. Tudíž chápali pravou povahu skutečnosti a dokázali nahlédnout za ní, do světa bohů.

Aristeas z Prokonnésu psal, že oplývali velkým bohatstvím, a pozdější písmáci měli za to, že tím myslel zlato. A ano, Arimaspové byli zámožní, že jim nebylo rovno, jenže tím „bohatstvím“ mysleli staří pisatelé moudrost a tu měli Arimaspové bez pochyb, jak hojně dokazují jejich rozbořené hrobky a chrámy.

Pausaniás říká, že bojovali proti gryfům, ale to jen opakuje báje a mýty, pokřivené vyprávění skutečných událostí. Arimaspové bojovali proti zlu ve všech jeho podobách – včetně draka a těch, kteří se zrodili z jeho zubů –, dokud nezašli příliš daleko a sami se stali zlými. Poté je bohové rozprášili ve větru a téměř se na ně zapomnělo.