Katničin deník Kniha · Místa zájmu

3. noc přibývajícího měsíce

Opět jsem napsala bojaru Bakirovi, ale on stále mlčí. A já už nemůžu prodlévat. Začala jsem se ozývat i ostatním. Jeden z nich odpoví. Určitě.

9. noc přibývajícího měsíce

Má touha plane příliš jasně, než aby na ni mohli nedbat. Copak to nevidí? Bojí se, že když mi dopřejí svůj dar, vystoupám příliš vysoko? Sakra, mám být něčím víc než tímhle křehkým tělem! Snila jsem o tom. Vyčetla jsem to ze zvířecích vnitřností. Nezchřadnu stářím, to odmítám.

1. noc ubývajícího měsíce

Dopisy nestačí. Papír neunese hloubku mé oddanosti. Proto jsem přihotovila rituál, abych je oslovila. Každou noc zažehnu svíce a každou noc šeptám jejich jména. Nyní mne určitě slyší.

9. noc ubývajícího měsíce

Nemohu spočinout. Každá myšlenka je stejná. Smrtelnost nesmí plýtvat mým nadáním! Vrakhirové to musí pochopit. Zesílím ten rituál, nebude možné ho nebrat v potaz.

Noc novu

Konečně! Přišel ke mně bojar Bakir, celý usměvavý a ohromený, že jsem se odvážila zarýt mu do myšlenek. Zpočátku jsem se obávala trestu. Místo toho mne odměnil semínkem nesmrtelnosti, jež spočívá v jeho vlastním zubu. Říkal, že ho musím spolknout, abych byla jednou z nich.

A tak jsem to učinila.

Později téže noci

Ten zub ve mně hoří. Každý dech pekelně bolí, avšak já se té bolesti vysmívám. Vím, že to celé nakonec bude stát za to. Musí.