Dějiny údolí Sangora: Část třetí Kniha · Sběratelné kusy

Jak nás učí dějiny, nikdo nemůže vládnout věčně. Rod Boarescu nakonec o moc v údolí Sangora přišel, když Ovidiu Dragosti porazil jeho vojska v bitvě u Maragiru léta páně 1263. Díky svému novému postavení a politickému vlivu se postaral o to, aby se místním biskupem stal jeho bratranec Vincentiu.

Ovidiu nevládl dlouho – přišel o život léta páně 1271, když putoval přes hory a rozdrtila ho lavina. Jeho mladší bratr a nástupce Stelian Dragosti se ukázal být moudrým vladařem – přísným, leč spravedlivým. Lidé z údolí Sangora se těšili několika desítkám let stálosti a hospodářského rozkvětu.

Když Stelian zemřel během nehody na lovu léta páně 1324, jeho poddaní doufali, že nový kňaz Skender Dragosti se vyrovná svému otci. Žel, jejich naděje se za pouhých pár let vytratily – Skender se ukázal být nemilosrdným panovníkem. Lidi ve svém sevření držel tak pevně, že léta páně 1333 došlo k povstání rolníků proti Skenderově vládě. To bylo záhy u Krahujčí skály potlačeno. Všichni vzbouřenci byli popraveni.

Takový krutý čin volal po božím trestu. A ten opravdu přišel – léta páně 1347, kdy náš milovaný kňaz Brencis Skendera spravedlivě popravil a znovu v údolí Sangora nastolil blahobyt. Kéž jeho vláda vydrží navěky.