Lovcův deník Kniha · Místa zájmu

9. den podzimního lovu

Byl to dobrý rok. Lesy jsou klidné, králíků je hodně a k řece často chodí vysoká. Dnes jsem stopoval krásného srnce a skolil ho čistým zásahem. Pak jsem natrefil i na laň. Bude mi nějaký čas trvat, než je oba zpracuju. Maso se musí usušit a usně připravit na trh.

14. den podzimního lovu

Na stopování jsem neměl moc času, tak se každý den chodím dívat na pasti. Dosud pět králíků, všichni jsou tlustí a zdraví. Ihned jsem je stáhl z kůže a nasolil. S jejich masem a tím jelením bych se mohl brzo vrátit domů.

15. den podzimního lovu

Lesy nejsou tak klidné, jak jsem si myslel. Dnes jsem zahlédl... něco. Našel jsem stopy, ale není to jelen, vlk ani medvěd. Stopa je příliš dlouhá, patu se podobá lidské, ale kroky vůbec nesouhlasí.

17. den podzimního lovu

Za úsvitu jsem to spatřil jasně – lidský tvar, ale poněkud pokřivený. Ta prokletá věc loví v noci, z oběti zůstává nepořádek, maso je roztrhané a usně zničené. Proto jsem se rozhodl toho tvora utratit. Jen nejdřív musím vymyslet, jak ho přilákat.

20. den podzimního lovu

Zkusil jsem několik návnad, ale nakonec se zdá, že nejlepší vějičkou jsem já. Ten tvor se zdržuje na kraji tábora a pozoruje. Položil jsem kolem ohně pasti, ale to nezabralo, takže dnes v noci zkusím něco jiného – položím na zem přikrývku jako návnadu a sám se skryju mezi stromy. Když budu mít štěstí, měl bych toho tvora konečně zahnat do rohu.

A zabít ho.