Poznatky od mistra Giaccoma, 2. část Kniha · Příběhy postav

Byl jsem vyčerpán a připraven zvolat: „Dost“. Kdybych to udělal, mistr Giaccomo by se ušklíbl, přikývl a řekl mi, abych z jeho školy odešel a už nikdy ho neobtěžoval. Souhlasil jsem, že to naposledy zkusím – věda, že výsledek bude stejný... avšak k mému velkému údivu nebyl. Udeřil na mě sledem dobře provedených rychlých seků – a já je dokázal všechny vykrýt. Dokonce jsem o tom ani příliš nepřemýšlel, zkrátka jsem se nechal vést pudem. Takříkajíc jsem se nechal pohltit rytmem.

Giaccomo ustoupil a poprvé se usmál. Bylo to jen drobné uznání mého úspěchu, ale pro mě to byl široký úsměv plný otcovské pýchy. „Konečně,“ prohlásil. „Tvé tělo začíná chápat. Vnímáš vzorce, ale namísto toho, abys o své reakci příliš přemýšlel, věříš svým instinktům. Dobrá. A teď...“

Opět mě udeřil – byl to tvrdý úder přímo do hrudi, který mi vyrazil dech a poslal přímo k zemi. „Ještě pořád se máš co učit, takže nebuď příliš domýšlivý,“ pronesl můj mistr. Já však od té chvíle věděl, že jsem konečně na cestě k tomu, abych se stal tím skvělým šermířem, kterým jsem dnes.