Marcusův deník Papír · Místa zájmu

(...)

Jsem si vědom toho, že můj výzkum magie je... inu, je to šílenství. Lidi upálili za mnohem menší věci. Jenže zvědavost a riziko jdou vždy ruku v ruce, jak říkával můj otec.

Abych mohl mystično řádně probádat, potřebuji výzkumný materiál. Přesněji řečeno knihy. Ve Svartrau je prý jeden zvláštní obchod, poblíž náměstí na Starém trhu – nějaký Henrik má mít v nabídce docela slušnou sbírku. Zítra za ním zajdu.

(...)

Je to zvláštní – má posedlost magií už se poslední dobou... tak neprojevuje. Co mi kdysi působilo bezesné noci a horečnatý hon za znalostmi, se mi nyní zdá být bláhové, dokonce malicherné. Lidské srdce je opravdu zvláštní, že?

(...)

Mám starosti o Henrika. Je příliš hodný, příliš ryzí... příliš důvěřivý pro tento svět. Mnozí by nám rádi ublížili jen kvůli tomu, kým jsme. A je tu několik lidí z mé minulosti, kteří si mohou pořád pamatovat mé prohřešky. Co když mě ve Svartrau najdou? A ublíží Henrikovi kvůli mým chybám? Musím najít způsob, jak ho ochránit.

(...)

Mám tu knihu. Henrik se bude zlobit, že jsem si ji „vypůjčil“, ale bude lepší se později omluvit, až pochopí, co jsem pro něj udělal. Ten náhrdelník je na to dokonalý. A až to udělám... už žádá černá magie. Už žádné starosti.