Hlášení o zběhnuvších Kniha · Místa zájmu

Dle pokynů jsem sepsal údaje ohledně zběhů z našich řad. Stanoviště bez výslovného souhlasu nadřízených svévolně opustilo celkem šestnáct jedinců. Deset z nich se vůbec nepodařilo nalézt.

Ze zbývajících šesti se tři našli po krčmách, v oblečení prostého lidu a ve stavu naprosté podnapilosti (stihl je patřičný trest), a dva údajně přeběhli na druhou stranu a přidali se k manumitům. Ten poslední případ, který se týká jistého Klause (jenž si sám říká „Udatný“), je krajně neobvyklý, pročež si zaslouží podrobnější popis.

Klausovi bylo umožněno vstoupit do našich řad navzdory obavám ohledně jeho duševní způsobilosti pro tuto práci. Nakonec byl přijat, ale dostával ty nejhorší úkoly, například službu v kuchyni a na latrínách. Krátce nato zmizel beze stopy – a jeho nadřízený se domníval, že se chtěl vyhnout nepříjemným povinnostem. Později však bylo jeho tělo – omylem – nalezeno v jedné z kadibudek. Podle všeho svou práci bral tak vážně a drhnul sedátko (nepopiratelně velmi zašpiněné) s takovým zápalem, že se překotil a utopil ve výkalech. Jeho jméno bylo ze seznamu zběhů vyškrtnuto a jeho příbuzní zpraveni (ačkoliv jsme se barvitější podrobnosti rozhodli vynechat). Pokud si mohu dovolit vtipnou poznámku – „být vyloučen“ v tomto případě dostává úplně nový význam.