Svatý Mihai: Boží válečník Kniha · Sběratelné kusy

Jak všichni víme, mnozí z těch, které dnes považujeme za svaté, začali jako pohani a do světla našeho pána vstoupili až později. To byl i případ svatého Mihaie.

Mihai, válečník pocházející ze vzdálených zemí, dorazil do údolí Sangora s jediným cílem: chránit bezbranné před hrozbami, jež číhají v temnotách. Nějaký čas putoval po údolí a zabíjel ďáblovy zplozence, kdekoliv na ně natrefil. Ve svém snažení byl neúnavný a za svou práci nežádal žádné odměny. Tyto vlastnosti zajisté značně oslovily křesťana, kterého jednou potkal – mnicha jménem Tobias.

Tobias seznal, že činy onoho pohanského válečníka vedla prozřetelnost. Nejen že se k Mihaiově výpravě přidal, ale navíc ho přesvědčil, aby zanechal svých bezbožných zvyků a přijal jedinou víru pravou. Celé měsíce ti dva putovali po údolí – a všude tam, kam přišli, jasně zářil Mihaiův meč, jenž rozháněl stíny zla.

Nakonec však jeho život skončil kdesi hluboko v močálech poblíž Maragiru. Tam svedli boj se strašlivou stvůrou, jejíž zlo bylo tak velké, že se byť i vyslovení jejího jména považovalo za rouhání a nyní už nám není známo. Mihai tu šelmu skolil, ale přitom sám utrpěl smrtelné zranění.

Když věčně věrný Tobias, jenž sám při této zkoušce přišel o ruku, přinesl válečníkovo tělo zpět do Svartrau, seběhnuvší se lid se neubránil slzám – slzám vděčnosti i úzkosti. Mihaiova oběť nebyla ponechána bez odměny – byl pomazán a stal se svatým Mihaiem, patronem svartrauské katedrály.