Ta, která blekotá Kniha · Sběratelné kusy

Kdysi žila jedna dívka. V jedné chvíli se honila za motýly na poli, v té další po ní zůstaly malé stopy, jež se rozplývaly v nicotu.

Lidé hledali v každé dutině a ve všech domech, i ve studni uprostřed vesnici, ale ona zkrátka zmizela.

Vrátila se po letech. Vlasy jí splývaly v těžkých trsech jako zcuchaná vlna a oči jí neustále těkaly, jako by sledovala pohyby, které nikdo jiný neviděl. Nebýt mateřského znaménka na líci, nikdo by ji nebyl poznal. A přesto to byla ona.

Kamkoliv vkročila, tam rostliny vadly a měnily se v ohavné tvary. Zahrady přes noc shnily, na stromech vyrašily suky jako nádory a země se svíjela plazivými tvory, kteří mizeli před slunečním svitem.

Když promluvila, v jejím hlase se nesl chorál šepotu. Mluvila o tvarech, jež na svět tlačí z druhé strany – o mohutných chapadlech, která ho obtáčejí, svírají a po něčem pátrají – po schráně. Schráně starší než království, starší než sám čas.

Vyděšení vesničané ji prohlásili za prokletou, za hlásnou troubu démonů. Upálili ji ve svatém ohni v naději, že tu nákazu zničí spolu s ní. Jenže plameny ani čas nedokázaly zničit temný tesák, který hnízdil v popelu.