Otrhaný deník Note · Místa zájmu

15. března léta páně 1346

Všechno to byla pravda – všechno, co jsem četl v rozpadajících se starých kronikách na univerzitě. Na světě je jen málo míst na první pohled tak divokých, a přitom tak plných prastarých tajemství, pokud člověk ví, kde má hledat. Nebýt tohoto pečlivě vedeného deníku, sám bych už ztratil pojem o tom, kolik chrámů, pohřebišť a prastarých artefaktů jsem v údolí Sangora objevil.

A přesto jsem dalek závěru, že jsem je objevil všechny. Ba naopak – sotva před týdnem jsem (naprostou náhodou) narazil na další slibné místo. Jeho původ mi zůstává záhadou, ale našel jsem dveře tak pevné, že mě nenapadl žádný způsob, jak se přes ně dostat. Roky prohledávání prastarých pozůstatků mě naučily, že taková bezpečnostní opatření se používají jen na ochranu pokladů značné hodnoty. Ale co jsem měl dělat? Musel jsem si přiznat porážku a zamířit někam jinam.

A pak jsem naprostou náhodou potkal jednoho potulného kupce. Mezi hromadami nanicovaté veteše měl záhadně vyhlížející klíč. Soudě dle jeho provedený bych řekl, že měl určitě něco společného s těmi bytelnými dveřmi. Onen kupec samozřejmě neměl tušení, jakou má ten klíč hodnotu, a tak jsem ho koupil za menší obnos, než za jaký se dá pořídit korbel laciného piva.

A nyní jsem připraven vrátit se do těch rozvalin a odhalit další tajemství Sangory. Jen musím přejít přes hory. V tomto ročním období je to výzva, ale už se mi to jednou podařilo. A ježto jsem na prahu smrti stál už tolikrát, jsem si jistý, že díky tomu nebezpečí mi toto dobrodružství za to stojí ještě mnohem víc. Nuže, kupředu! Vstříc rozvalinám!