Šarlatový žal Kniha · Sběratelné kusy

Byla kdysi jedna mladá žena, jež přišla o muže, kterého milovala. Pohřbili ho pod klidným kopcem, pod křivým stromem, kde se zdálo, že vítr neustále vzdychá. Každý den mu chodila na hrob. Poklekla u kamene, vlídně na něj promlouvala a vytrhávala plevel, který se připlazil příliš blízko.

Jednoho večera, když soumrak zahalil pole, tam seděla a šeptala o své bolesti do nemilosrdného ticha. Kolem kamene se omotal trnitý divoký šlahoun. Natáhla se k němu, aby ho vytrhla – a trny se jí zabořily hluboko do ruky. Na hrob skápnuly krvavé krůpěje.

Náhle se za náhrobním kamenem zjevil stín a v něm spatřila jeho – svého mileného.

Přestože nemluvil a nemohl zůstat, v jejím srdci nebylo pochyb. Na okamžik tam byl, dost skutečný na to, aby k němu vztáhla ruku.

Tehdy pochopila: ta krev ho přivolala. A tak se vrátila dalšího dne. A dalšího. Každý večer otevřela novou ránu a nechala život kanout na půdu.

Kousek po kousku se vytrácela – kůže jí bledla, hlas jí slábl – ale na tom nesešlo. V noci, kdy se do země vsákla její poslední kapka a ona sama se zhroutila na hrob, už ve větru, jenž na hřbitově vzdychal, neznělo žádné truchlení.

Odešla za ním – a byli spolu navěky věků.