Příliš tvrdohlavý na smrt, 2. část Kniha · Příběhy postav

Když ho konečně dostali do léčitelova stanu, myslel jsem, že už je po něm. Na těle mu nezbylo jediný místečko, který by nebylo celý od krve. Pravá ruka mu visela za cár kůže. Jedno oko mu chybělo. Zaplatil jsem knězi, aby Dietrichovi dal poslední pomazání – ale když se ten svatej muž sklonil nad mým umírajícím přítelem, ukázalo se, že nakonec vlastně neumíral. Dietrich si myslel, že je pořád na bojišti, a toho kněze si spletl s okrádačem mrtvol, takže ho popadnul jedinou rukou, kterou ještě měl, přitáhnul si toho nebožáka k sobě a pořádně ho udeřil čelem!

Řeknu vám, byl to po čertech houževnatej prevít. Nejen že přežil zranění, který by slabšího chlapa zabilo, ale pořád byl svolnej bojovat. Dietrich ten den přežil – pravda, o tu ruku přišel, ale to mu nezabránilo v tom, aby bojoval dál a dál. Jednookej, jednorukej válečník... kdyby to nebyl můj přítel, sám bych tomu nevěřil. Pokud vím, je pořád naživu. Živoucí důkaz toho, že některý sráčové jsou prostě příliš tvrdohlavý na to, aby zemřeli.