Andreiův deník č. 1 Kniha · Dokumenty k úkolům

(...)

Jednou k nám do obchodu přišel strážný. Nějaký dychtivý hoch, zrovna povýšený na kapitána v Silbersteinu. Asi mi chtěl ukázat, kdo tady teď velí. Anebo možná opravdu věřil tomu, že tady něco změní.

Jsem trpělivý muž a až chorobně rozumný. Řekl jsem mu to, co by měl vědět – že se přátelím s městskou hlídkou. Že jim občas dám nějaký ten dárek a oni jsou dost laskaví na to, aby odvrátili zrak, zatímco se moji hoši a děvčata věnují své poctivé práci. Řekl jsem mu, že když na tu hru přistoupí, bude se mít jako prase v žitě.

Byl naprosto proti. Začal mi vyhrožovat. To bych dokázal nechat plavat. Ale pak do mě strčil.

Na mě nikdo šahat nebude. Ne od té doby, co mi táta rozseknul čelo prstenem, aby mě naučil kázni, a zjistil, že se v tomto ohledu učím velmi pomalu.

Prasata byla té noci spokojená. A ten další kapitán, kterého hlídka poslala, byl nakonec mnohem přístupnější.