Farkasův deník Kniha · Dokumenty k úkolům

1. den

Konečně je ten prsten náš. Můj ubohý bratr na tom konečně bude líp. Potřebuju jen pár dnů, abych ten rituál přichystal. Pak budeme opravdu připravení začít tady nový život.

2. den

Nenapadlo mě, že Duško proti tomu rituálu bude namítat, ale stalo se. Nechce, abych si ten prsten nasadil. Bojí se všeho, co pochází od toho parchanta Bakira. Ale je to naše jediná naděje! Přiměju ho to pochopit. Musím.

Brzo bude Duško opět chodit.

5. den

Nakreslil jsem kruh a řekl Duškovi, aby se posadil vedle mě. Plakal, bál se, ale měl naději. Jenže když jsem vyřkl slova vyrytá na tom prstenu, tu změnu jsem cítil já, ne on.

Zhroutil jsem se a pohroužil do černoty.

Když jsem otevřel oči a spatřil výraz na bratrově tváři, okamžitě mi došlo, že ten rituál nezabral. Jeho nohy stále bezvládně ležely na podlaze a prsten byl spálený na popel.

Duško se na mě lítostivě díval a mně to bylo protivné.

Jak se opovažuje litovat on mě?

7. den

Nevydržím to. Duško tam leží jako závaží na krku. Pořád hledám nějaký způsob, jak ho dát do pořádku, přestože neustále kňourá. A během toho jsem se přistihl, jak se sám sebe ptám... to byl vždycky tak otravný?

8. den

Nemůžu uvěřit, že jsem promarnil měsíce v Bakirových službách kvůli tomu nevděčnému spratkovi! Můj bratr na mě pořád zírá, jako bych byl cizí.

Ale konečně jsem spatřil pravdu. Ten rituál není dokončený. Prsten mi dal sílu Dušana vyléčit. Cítím ji – slyším ji, jak ve mně bzučí. Musím jen pozorně naslouchat a brzo budu vědět, co je třeba udělat.

11. den

Konečně to chápu. Musím ho otevřít, odhalit to, co je rozbité, a spravit to vlastníma rukama. Až to udělám, Dušan bude opět chodit. A já se ho konečně zbavím.

12. den

Kruh je nakreslený. Nůž je připravený...