Kam patříme Note · Dokumenty k úkolům

Pomyslet na to je možná bláhové a já jsem tím vinna. Snažím se celá staletí, jeden nápad střídá druhý, jednu dekádu po druhé. Vše marně. Nikam to nevede.

Dříve jsem si myslela, že je to místo: někde mimo Zemi, obklopuje nás jako závoj. Jenže tato jistota vzala za své. Možná je to stav mysli, stav duše, existence, jež se vymyká mému chápání.

Nemohu se však přestat snažit to pochopit, jelikož je to stále zde. Prosakuje, ozývá se mi v mysli, táhne se mými nočními můrami, dožaduje se spatření, pozornosti, poznání.

Je to jakási síla. Je živá i mrtvá zároveň, živoucí i neživoucí. Vtahuje mě do sebe a brání mi vstoupit. Slibuje řešení a vysmívá se mi za to, že těm slovům věřím.

Měla bych to vzdát, ale nemohu. Je to má naděje bez konce a můj konec bez naděje.