Runové kameny: Hora

Příběh: Fenring

V záři měsíčního svitu

Se plíží lovec noční.

Není slyšet jeho kroku

Zub ten má však ostrý.

Pomalu se plíží

Kousne a pak hýří.

Runový kámen 2

Málo z nás našlo cestu k těmto horám. Bylo nás dvacet a nyní jsme dva. Agda umírá. Draugský šíp vězí blízko jejího srdce. Rozloučím se s ní vedle tohoto kamene a odevzdám její popel větru. Pak oobrátím svou tvář k nejvyššímu vrcholu a vyhledám Okřídlenou. Nechť mi Ódin přinese smrt nebo slávu.

Runový kámen 3

Toto značí místo, kde jsem já, Ulf, poprvé spatřil velkou dračici, třetího léta mého života ve Valheimu. Zastavila se zde a zanechala hromadu trusu, který držel kosti jelenů, kanců a lebku šedého trpaslíka. Nikdy se k tomuto místu více nepřiblížím.

Runový kámen 4

Stůj a poslouchej pocestný. Na nejvyšších vrcholcích Valheimu je vzduch řídký a prchavý. Můžeš odtud občas zaslechnout zvuky z dalekých míst. Řinčení bitvy v Midgardu, ruch hostiny ve Valhalle nebo křik Valkýry, když překračuje prostor mezi světy.

Runový kámen 5

Zde jsem kdysi viděl velkou dračici když prolétala nad mou hlavou. Schoval jsem se v keři, dokud se neztratila. Ulf Statečný tesal do tohoto kamene.

Runový kámen 6

Nechť ti, kdož čtou mne vědí, že nebezpečné je zdržovat se na těchto svazích, daleko od ohně a bezpečí zeleně. Bestie z hor jsou podlé, zuřivé a hladové, prahnoucí po mase. Ovšem nejhorší z těchto bestií je vítr sám. Noste tlusté kožešiny, zakládejte odolné, silné ohně a mějte svůj luk vždy po ruce.

Runový kámen 7

Velká města nevzrostou sama

Zatvrď své srdce osadníku v cizí zemi

Začni od podlahy a stav vzhůru

Runový kámen 8

Tento kámen jsem vztyčila já, Astrid, během mého sedmého roku ve Valheimu. Na tomto místě ke mně promluvil Všeotec. Probudila jsem se z hlubokého spánku a našla jeho slova rozptýleny po zemi, zamrzlé v kusech ledu hlubokým mrazem. Když jsem je zahřála ve svých rukou, roztáli a sdělili mi jeho zprávu. Jedno slovo po druhém.

Zabij Zatracené. Jejich hlavy na řetězy pověs. A já přijdu.

Runový kámen 9

Když jsem se poprvé probudil ve Valheimu, žádal jsem Ódina, aby se mi zjevil. Kam se ztratil? Proč mě opustil?

Po mnoho měsíců jsem pokořoval bouře i dravé bestie v cestě za odpovědí. Kde byli bohové? Tohle má být moje odměna? Kde jen mohl být Ódin?

Ale nyní už vím. Když jsem kosil šedé trpaslíky jako ječmen na poli, nebo hasil surtlingy jako doutnající uhlíky, konal jsem Ódinovu práci. A když jsem srovnal svou sílu proti velké dračici, usekl jsem jí hlavu jediným sekem. Uvnitř jsem cítil Ódinovu radost, hluboce a hrdě.

Jsme ruce Ódinovy. Každý a všichni z nás. A smysl našeho života dlí v konání jeho vůle.

Runový kámen 10

Na tomto místě se střetli Otho a Bjorn v mocném souboji o nejlepší plnovous. Nyní já, Bjorn, musím vytesat tento kámen, abych řekl, že Othův vous je jasný a krásný jako kukuřičné pole v létě. Nechť všemocný Thór odtrhne vous můj, jestli-že lžu.

Runový kámen 11

V dávném Midgardu, armády lidstva vytlačily dráčky z hor, zatímco Vanové sesadili jejich matku a uvrhli ji do Valheimu. Ale zde obnovili svou sílu a jejich počty. Bití jejich křídel se ozývá mezi vrcholy hor.

Jsou to mocná a šlechetná stvoření, vskutku protivníci hodní bitvy. Pokud se čepeli tvé vyhýbají, pošli jim pozdravem svůj šíp.

Runový kámen 12

V těchto horách nemohu vrhnout své kopí aniž bych trefil něco, co mne chce zabít. Ale z výšky jsem viděl slunné pláně, kde život bude snažší. Nyní odcházím, abych si tam postavil nový domov. Toto jsou slova Ulfova.

Runový kámen 13

Ve Valheimu lze nalézt přátele, ale musíš je hledat mezi svými nepřáteli. Staří přátelé, děti ohně, měsíční pěvci. Po staletí lovili po tvém boku, nyní jim musíš připomenout starou úmluvu mezi tvým a jejich lidem. Maso je jejich potěšením a musí být tvým darem a obětí.

Podle biomu